Ve středu bylo MDŽ. Ale jinak to byl úplně normální den. Ráno jsme vstávali, pospíchali do školky, já do práce. Ráno mi osladil můj kolega Toník čokoládovým bonbónem. Byl skvělej. Ten bonbón. Pak jsme všechny ženy na pracovišti dostaly tulipán od šéfa. Zklamal, čekaly jsme červenej karafiát. Jo! Úplně jsem vám zapomněla říct, že mám práci. Po tom, co jsem si myslela, že už doma zůstanu napořád a nikdo mě nebude chtít, protože se umím bavit jen o kašlíkách, rýmě a vyrážkách a o tom, co dobrého jsem uvařila, tak mě fakt zaměstnali a já jsem naprosto spokojená a znovu jsem se našla. A s tím souvisí i dnešní povídání. Tak nějak poměrně rychle jsme se doma dostali do pracovního režimu a fungujeme. Tři dny v týdnu hraju tu mužskou roli a domů si chodím až na večeři. A dámy, musím vám říct, je to pecka!!!! Za prvé si vůbec nevybavuju, kdy za posledních šest let podstrojoval manžel mně (asi by se pár okamžiků našlo, ale nepamatuju si je :-)), kdy bych kluky šla s radostí koupat a fakt si tu chvilku s nima užila a nebrala bych to jako povinnost a urychlovala to cákání, aby už byli konečně v posteli a taky kdy bych se těšila na pořádný obejmutí od manžela. Bohužel jsem zjistila, že mi v pracovní době chybí fyzickej kontakt a tak mám občas chuť vrhnout se na kolegy a úplně obyčejně je obejmout. Takže pak doma mačkám kluky až nemůžou dejchat a utíraj si pusu hřbetem ruky. No a pak jsem dva dny v týdnu za mámu se vším všudy - nakupování, uklízení, sprint v pořadí školka-fotbal-domů-tousty-fotbal-domů-tousty-pohádky-vana-postel a o víkendu vařím, peču, smažím a mám nohy nahoře. Je to přinejmenším příjemná změna. Každý den je jiný a nový. Nabijí mě práce, rodina, kamarádi, všechno. Dokonce mi přijde, že společně trávíme víc času - jak se scházíme už před šestou. Společně nejen snídáme, ale i večeříme a vůbec tak nějak si jsme blíž.
No a právě v tu středu, kdy jsem nadšeně Honzovi vyprávěla, že jsme dostaly v práci nejdřív bonbóny a potom ten tulipán, se můj muž plácnul do čela, že jako na to jako zapomněl, že to nikde nepsali :-D Ale já to neprožívám. Neslavíme ani Valentýna, spíš si dáme pusu pod třešní na Prvního máje. No a včera to přišlo. Honza vytáhnul z batohu narcisky a povídal, že to mám jen tak, za to, jak jsem úžasná...
A já vám něco řeknu (spíš to hodně potichu zašeptám)... on taky!
Žádné komentáře:
Okomentovat