čtvrtek 13. října 2016

Jak jsem měla dovolenou

Dovolená znamená, že vám to někdo, něco dovolí. Dovolí vám cokoli vy chcete. Pro mě má dovolená několik podob. Mateřskou dovolenou mám již několik let. Dovolila jsem si být doma. Doma s dětmi. Když ale děti vstávají v půl šestý, není to dovolená, ale galeje. Dovolená je pak pro mě také dovolená mého skvělého muže, kdy si užíváme společného všeho, bez dětí i s nimi. Pro mě je ale úplně nejvíc dovolená se vyspat, nic nedělat (ideálně snad ani nejíst) a být někde u moře a nasávat tu slanou sluneční energii. 

To všechno se mi letos splnilo! Po společném přemístění naší rodiny do Itálie a zase zpátky a báječném manželském víkendu v Třeboni, jsem se shodou náhod ocitla ve Splitu na letišti. Máma se nabídla, že si chce s klukama užít prázdniny na chalupě a já že mám odjet. Tak jsem rozhodila sítě, zmapovala polohu všech kamarádek a zjistila, že je volné místo někde u Jadranu... Dostala jsem pokyny, koupila letenku a v žabkách a zavazadlem do pěti kilo vzlétla směr republika Hrvatska ;-)

Přivítal mě mořský vzduch, vedro a Kateřina na letišti. Vilu mají pronajatou na celou sezónu. Paráda! Už v půl čtvrtý odpoledne jsem si válela šunky u bazénu a hodlala se usmažit.

Celý týden jsem pak jen tupě zírala do blba, četla si, poslouchala hudbu, nalívala si prosecco, aperol, víno, colu, rum, bezinkovou šťávu, Jamnici, ořechovici, višňovici, cider, pivo a cinzano. Prokládala to melounem, rybou, pleskavicí, kozím sýrem, prosuitem, vykouřila snad kartón cigaret, vymazala jsem dva krémy na opalování, jeden po opalování, vypotila denně minimálně dva litry. A báječně si tu "jen mojí" dovolenou užívala. Kateřina se mě třetí den mého pobytu zeptala, kdy už konečně začnu mluvit. A já neměla potřebu! To ticho jsem milovala! Být sama s vlastníma myšlenkama se mi naposledy povedlo minulý týden ve čtvrt na čtyři ráno, kdy Honza děsně chrápal, pak přestal a já nemohla další dvě hodiny usnout.

Ale bylo mi smutno. Ačkoli bylo okolo mě spousta lidí a v podstatě jsem nebyla sama, tajně jsem si prohlížela fotky kluků, někdy i celých šest let zpátky a manželovi psala denně. Chyběli mi. Moji kluci mi chyběli. A to je dobře. Ovšem...rozhodně jsem si šunky u moře neválela naposledy!

1 komentář: