Letní dámská jízda

To je tak, když máte nějakou tradici. Třeba, že na každý Štědrý den nejíte, na své narozeniny nevaříte, anebo když jezdíte s kamarádkami užít volna a víkendu. Loni jsme se přesunuly do Zlína. Kdo pamatuje léto 2015, uzná, že nedalo zas takovou práci, trefit slunný a teplý víkend. U Kateřiny jsme se pekly od středy do neděle v jednom kuse, až nás od toho bazénu museli seškrabovat. Vypily jsme několik desítek litrů vína, prosecca a aperolu, abychom to proložily tu a tam vodou z bazénu (to jak jsme tam už padaly). Jíst jsme odmítaly s tím, že je to víkend hubnoucí a vše co vypotíme, se rozhodně počítá (nebo spíš odečítá?).

Letos jsme tuhle tradici povýšily. O vile v Chorvatsku naší milé přítelkyně, kde jsem strávila svou vlastní a bezdětnou dovolenou, jsem se už zmínila. A právě do téhle vily jsme se přesunuly. Všechny. Tedy skoro. Johana povolení nedostala a Darina trávila léto v Riu na Lipně. Linda, Madla, Michaela a vlastně ani já, jsme povolení nepotřebovaly. Já měla volno vyjednáno již v červnu a máma mi to fakt slíbila. Můj skvělý muž mě ráno políbil na rozloučenou, poplácal po zadku a řekl něco o pití. Já nazula nové střevíčky a na balkóně v kraťasech klepala kosu. Kouřila jsem u toho samozřejmě! Těšila jsem se, jak za sebou nechám těch odporných dvacet stupňů, všechny starosti o špinavé, čisté, vyžehlené i nevyžehlené prádlo, vaření, čůrání, kákání, logistiku dětí a pěkně příkrmím zlatavé opálení. Taky jsem se těšila na holky a tu skvělou party, která bude. Bude obsahovat nic, nic, slunce, střik, opalovací krém, trochu moře, dost vlastní šťávy, nejvíc ale prosecca v závěsu s aperolem a vévodit tomu všemu bude nikotin. 

Madla mě vyzvedla v půl desátý přesně. Michaela již trůnila na předním sedadle a nadšeně tleskala. Linda nastoupila ještě o půl Prahy později a neměla comp. Prý ho stihla ráno roztřískat....Takže měla kabelku o velikosti -přesně na dvě a půl kafe a prohlásila, že všechno ostatní důležitý máme jistě my. 

Na letišti jsme byly s předstihem a tak jsme řešily potřeby. Potřeba dát si kafe. Potřeba dát si kafe. Potřeba dát si cigaretu. Potřeba dát si kafe. Potřeba dojít si na záchod. Potřeba dát si kafe. A pak se několikrát opakovala ta nutnost toho záchodu. Na chlapce u odbavování zavazadel jsme se dost usmívaly, poprosily ho o společná sedadla, řekly mu jak moooc je úžasný (pěknej byl) a vydaly se směr gate A5. Navoněly jsme se každá v jiném dutty-free a rozhodly se jít až mezi posledními. Muffiny v příručním zavazadle prošly. Uf!

Ve Splitu čekala totálně černá Kateřina. Telefonovala samozřejmě. Měla úplně nejvíc svítící overálek bez ramínek růžové barvy, velké brýle a na hlavě něco, co bychom mohli nazývat drdůlkem. Měsíc u moře se na ní podepsal minimálně pětikilovou ztrátou, takže neměla zadek, ale prsa dmoucí. Naložila nás do čtyřkolky, odvezla vykoupit místní obchoďák od prosecca a aperolu a pak nás vykopla u bazénu. Před naším příjezdem nezahálela a tak bylo všechno dokonalé. Dokonale uklizeno, dokonale ustláno, dokonale předvařeno a než jsme se stihly převléknout do plavek, byl i dokonale nalitý ten spritz. A tak jsme dokonale oslavily náš přílet, proložily to jedním salátkem a deseti cigaretama. Systematicky a dle postavení slunce jsme si nasměrovaly lehátka a zahájily dokonalé nic. Nic během dalších dvou hodin ovšem znamenalo dvě sklenice spritzu a další cigaretky. Pak jsme se připojily na WiFi a dokonale informovaly všechny okolo, že si vážně užíváme dokonalé dovolené.

Pátek byl pracovní. Vzhledem k tomu, že se mě tato část dne netýkala, užívala jsem si ji v proutěném lehátku s knihou v ruce. Neznamená to ovšem, že bych četla, to se totiž nedalo. Protože: Michaela řešila něco s firemními právníky. Úplně jsem to nepochopila, ale říkala cosi o Helence Vondráčkový. Madla neměla vydrhnutý jedno auto a šéfovi evidentně chybělo kafe. SMS si odráželi půl dne. Linda neměla košili. Respektive měla, ale tu špatnou. Se špatně vyšitým jménem. Takže uvažovala, že se dá v pondělí na kariéru švadleny a bude si to všechno dělat sama. Nejlépe. Linda totiž dělá všechno nejlépe. Kateřina řešila zaměstnanecké spory ohledně využívání ručníků a županů. Jedna jich používá moc, druhá málo a ani jedna to nechce prát. Zlatý čůrání a kakání! Ve tři hodiny odpoledne se to uklidnilo a znovu jsme zahájily společný program ničeho. Ovšem po včerejším dost rychlém startu a ještě rychlejším finiši jsme kávu a meloun prokládaly jen lehkým vinným střikem. Sluneční brýle byly teda dost žádoucí. Okolo páté jsme se odvážily vytáhnout z vily paty. Podívat se na pláž a možná se vykoupat. Od toho posledního jsme ale okamžitě upustily, jen co jsme si smočily kotníky. Ta voda byla odporně ledová!!!! Takže jsme si udělaly fotku u moře a zase si to štrádovaly zpátky k bazénku a uvelebily se na lehátkách. 

No, co vám budu povídat, vydržely jsme to takhle až do neděle. Se zavřenýma očima, vystaveny slunečním paprskům, jsme probraly skoro všechno. Od nových bytů, jejich zařizování, vinylových podlah, matrací, čepování piva, obsahu motoru služebního auta, přes nové vůně, kabelky, vlasy, chlupy, řasy, děti, manžely, milence, tchyně, jsme se dostaly až k nehtům, soudům, umělým oplodněním, žlučníkům a bylinkovým čajům.

Bohužel v neděli v poledne jsme se musely sbalit a Kateřina nás vezla zpátky na letiště. Cestou jsme si přísahaly, že se sem příští rok vrátíme znova a na dýl. Nové a lepší. Rozhodně ale hubenější!!! A bohužel taky starší.